Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kapela, co neumí točit slabé kusy. Malý formát - já vím. Slíbili plnohodnotný album pod jménem „Torn Arteries“ na rok 2021, tak proč tu „zajebávám“ místo recenzí na EP z roku 2020? No, protože je to EP naprosto skvělé a máš si ho hned poslechnout! Už jenom ten úvod. Melodika, jednoduchost, grácie, elegance, lehoučký vývoj a pak se začne riffovat. Nástup druhé kytary ve výškách. Bože! To je tak geniální, škoda, že je to tam jen chvilku. Tu pasáž zbožňuji a celou tu následující splašenou hnilobu se zpěvem se těším až tam kytara nafutruje další betonový kvádry z riffů a nad nimi se prolítne sólo.
Hned první skladba. Mistrovské dílo. Tolik různých přístupů a přesto to drží pohromadě. Cesta kolem deathmetalového světa, co trvá 5:58 min. a ukáže vám všechny odstíny žánru. Stará škola, epické výpravné momenty, co mě berou až ke hvězdám, pražcové dostihy i drcení. Prostě je tu všechno, co miluji, ostatně stejně jako v celé diskografii CARCASS, která se rozpíná od melodického death metalu až ke goregrindu.
Poslední velká deska tu byla v roce 2013 a jestliže tohle má být jen předvoj ke zmíněné novince „Torn Arteries“, tak si nedělám iluze, že nás řezníci z Liverpoolu v tomto roce rozsekají na nudle. Všechny ty plesnivé novodobé trendy mrtvoly, co se snaží okopírovat devadesátkové mohykány death metalu, to odsoudí do role statistů. Kdo by chtěl kopii, když tu máte originál ve své nejlepší formě? Tento předkrm má všechno potřebné. Vysokou technickou úroveň i skvělé melodie. Spoustu míst, na které se budete těšit, až je zase uslyšíte. Aranžérský talent složit deathmetalové hitovky.
A nezůstalo jen u hudby. Velmi povedený je i obal desky od Joshe Foremana a ještě nadšenější jsem z barevné limitky. Toto je desetipalec, který by neměl chybět ve sbírce žádného fanouška death metalu.
S Ripem se dá bezvýhradně souhlasit. Ale toliko co se týče první skladby. Široká paleta mrtvolných výrazových prostředků drží posluchačovo ucho celou stopáž ztopořené. Jenže pak se napětí uvolní, riffovačka je taková napohodu, free (rozuměj ležérní bez nasazení) vyhrávky, sólo odnikud nikam. Nepohlcující Jalovyna. Tohle jestli vydají na celé desce, tak si zaslouží flákanec. S odřenými slechy za...
21. února 2021
Noisy
8 / 10
No jo CARCASS stále hnětou jako za mlada. Stále je to ten specifický zvuk vrzavých riffů a hvízdavých sól. Prostě to funguje a v téhle stopáži žádná šance na nudu.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.
Koncepčný album, zaujímaví hostia (Ian Anderson z JETHRO TULL, Joey Tempest z... EUROPE?!), návrat growlingu(!), orchester, hammondy, moogy a mellotron, obal od Travisa Smitha a veľa paragrafov. Čo sa môže pokaziť? Podľa prvých posluchov sa zdá, že nič!